Lovecká

Na posedu v šeru schován,
lauf má broky napěchován,
přestatečný Franta střelec
kňoura čeká obezřele.
Tu na konci pole žita,
kde se obzor s nebem stýká,
jitřní slunko zem osvítí,
na trávě se rosa třpytí.
Vtom však z lesa mlhou ranní
hop hop zajíc skočí, za ním
dva medvědi brtníci,
čtyři vlci vyjící.
V patách mají hbité lišky,
Plši, svišti, myši piští,
srny, jezevci a laně,
všechno se to valí na něj.
Oblečení všichni v poli

jsou v zelené kamizoly.
Dřív než Franta flintu čapne,
šest huňatých tlap ho lapne
a jeleni na paroží
nesou si ho v husté hloží,
a pak šup s ním do jeskyně,
hlavním chodem na hostině
zdá se, že se brzy stane -
všechno mají nachystané,
kolem stolu zvěř už sedí.
Oči z důlků, Franta hledí
vyplašeně všude kolem:
Na zdech hlavy lovců holé.
Hrůzou probudí se rázem,
nejdřív myslí, že je blázen,
pak se vydá dom na kutě,
lovit zvěř ho přešly chutě.