Intronacionála

V té zemi samých šťastných domů,
bez pesarů, bez kondomů,
všechny nás zasel místní hospodář,
a jméno cizí – sotva pohledáš.

Duší nad milion napočítat nemohu,
tak dobře zvaž, s kým vlezeš do stohu,
aby nedošlo k incestu,
pečlivě vybírej nevěstu.

A přesto, později či dřív, hrozí,
když budem jen za naší mezí
ženit se, tak bez legrace,
čeká náš rod degenerace.

Avšak hrdá etnogrupa
k hrozbám zůstává hluchá,
jen žádné míšení rasy,
ať máš platfus, vole, žádné vlasy,
ať je to strýc či bratranec,
aťsi má cecíků šest,
je-li to vůle pánaboha,
ať naroste děcku třetí noha,
ať má šest rukou a oči tři,
hlavně když cizáctvím nesmrdí.

Tak na konci věků našich,
v budoucím tavícím kotli,
až všichni vypustí svou duši,
náš národ bude rozvinutý.

A připraven na zrod toho,
jejž očekává ho z nás mnoho,
našich dlouhých traumat dar,
nikdo jiný než Triglav sám!

NÁŠ LID OBDRŽEL POSLÁNÍ,
ABY JEHO ROD POSLEDNÍ,
ZARAZIL BŘEVNO ZÁSTAVY,
VE VESMÍRU KOUT NEJZAZŠÍ.