Suicidium

Dneska ráno jsem umřela,
toho světa surového,
po krk já ubohá měla,
tak jsem si ho podřezala.

Krev do odtoku stékala,
duše k větráku vzlétala,
myšlenka, co řekne máma,
na podlahu se snášela.

Tam do těla rýpat začala,
až zkřivila se jeho tvář,
do mozku pořád hučela,
taková blbka, že jsem já.

Duše, prakticky v oblacích,
když se o tom dozvěděla,
hned nechala pouti svojí,
na zem se hned navrátila.

O etice a sebevraždě,
bude věčně diskutovat,
místo aby v nebes grupě,
s anjelíčky zapařila.