Kanape

S kamarádem jsme to táhli dva dni,
moje žena doma dva dni brečí.
Před televizí doma seděla,
svý slzy na kanape ronila.

Že bez přestání na něm bulela,
tak proto sůl potahy prožrala
a zničila mý krásný kanape,
vždyť na kanapi brečet nesmí se.

Polstrování slz se nacucalo,
obývák od pláče zasmrdělo.
Z toho se zámky plísní ucpaly,
že dveře vyrazit jsme museli.

Já bál se, že si něco udělala,
a ona zatím ten čas probrečela,
až zničila mý krásný kanape,
vždyť na kanapi brečet nesmí se.

Z vlhkých stěn pak malba opadala,
podlaha hnila a nabobtnala,
pojistky vyhozený na kvadrát,
že mě z toho moh‘ skoro trefit šlak.

Pak mi řekne, je to tvoje vina,
však jsi teď nebyl už dva dni doma!
Tak proč jsi nebrečela do vany,
vždyť brečet nesmí se na kanapi!